Rozhodnutí, co studovat: počítače nebo hudba?
Dvě věci, které se ve mně několik let přetahovaly. Jít studovat informatiku nebo se intenzivně věnovat hudbě a umění?
Asi hned od svých klavírních začátků jsem plánoval svoji budoucnost - živit se právě hrou na piano. Možná naivní, avšak moje tehdejší zapálení tuto kariéru téměř předurčovalo.
Zlom však nastal v roce 1997, kdy jsme doma zapnuli náš první počítač. Skvělé parametry, Pentium, 120 Mhz, 16 MB RAM. Disk o kapacitě 1.9 GB, který bylo téměř nemožné vyčerpat (pokud nepočítám svoje pokusy vytvořit na disku co největší soubor).
Postupem času jsem zjišťoval, jak úžasná věc počítač je. Naprosto mě uchvátily výsledky mých programátorských začátků, zjistil jsem, že počítač dokáže s daty udělat za zlomek sekundy to, co by člověk zpracovával na papíře celý svůj život. Extrémní výkon, matematická přesnost. Spousta lidí definuje počítač jako barevnou obrazovku s klávesnicí a myší, kde pokliká na modrý éčko, napíše vé vé vé seznam cé zet a je "na internetu". Já jsem potřeboval dané věci pochopit, nestačilo mi znát důsledek, ale princip. Knihy o programování a celkově o PC se v mé knihovně začaly hromadit a na piano se pomalu začal snášet prach. Při životě ho drželo zejména to, že jsem téměř pořád měl naplánované nějaké vystoupení, na které jsem cvičit prostě potřeboval. Už jsem do toho ale nedával tolik, zkrátka hudba musela trochu ustoupit. Ne proto, že by mě klavír nebavil, ale nebylo tolik času a počítač byl prostě zajímavější.
O mé budoucnosti bylo rozhodnuto. Práce počítačového technika je výnosnější, lukrativnější a hlavně - "ajťáků" je v Evropě dlouhodobě nedostatek, proto je to téměř jistota. Hudba je trochu o něčem jiném, pro dobrou hudební kariéru je potřeba být na špičce a mít zkrátka štěstí. Já velkou trpělivost při sezení u piana nikdy neměl (spíše talent - rychlé naučení a dobrou paměť not), což by při studiu na konzervatoři bylo také překážkou.
Momentálně studuji informatiku a znalosti o počítačích a technologiích prohlubuji, klavír z mých zájmů rozhodně nevypadl - občas koncertuji (casina, restaurace, ...) a doma za klavír občas také sednu. Prostě jen tak. Za tuto skutečnost jsem nesmírně rád a doufám, že mi vydrží :)
Čtěte také:
- Moderní blogger má fotoblog!
- Rozhodnutí, co studovat: počítače nebo hudba?
- Výzva lidem: nechoďte sakra po cyklostezkách!
Názory a komentáře k článku
| [1] Dalibor Jelínek e-mail | 13. 12. 2009, 01:08 |
| Jako kdybych slyšel vyprávění o sobě. S tím rozdílem, že jsem hračem na trombon a že je mi 14. Na studium informatiky se tedy teprve chystám. I v dalších Vašich článcích jsem se "poznal". Článek o tom co posloucháte mi byl něčím, jako doporučení hudby přesně na tělo, jen bych přihodil ještě dle mého názoru vynikající skupinu Coldplay. Jediná věc v čem se s Vámi nemohu shodnou je podle mě až suběktivní averze ke značce SE. Jsem dlouholetym uživatelem teto značky a od dob kdy jsem dostal svuj první ericsson, nechci nic jiného, poruchovost je v mém připadě naporsto minimální, navzdory tomu že s nim bylo zachazeno velmi nevhodně. Jako externí reporduktor, ktery je pro mě velmi duležitý jsem nevsázel na originální reproduktory od SE, ale od specializované firmy JBL a opět jsem byl nadšen. Kompatibilata s hudebním SE byla bezproblemová a nadherný zvuk s dokonalým přehrvačem WALKMAN s dílen SE se vyborně doplnovali. Ale jsem velmi rád že jsem Vás poznal. | |
Přidat komentář
Kategorie blogu
Twitter feed
- Michal Smrčka:
Včera jsme zahráli trochu jazzu na konferenci Vítejte u nás ve Znojmě http://t.co/ehfj7iHM . Btw zdravím @zitbrno ;)
18.5.2012 22:47 - Michal Smrčka:
@MichalCerny To se mi jednou ve stavu opilosti taky stalo. O to horší, že více než 10 tisíc Kč peněženka odmítá a nejde zavřít
18.5.2012 22:46 - Michal Smrčka:
Rathův obhájce je Adam Černý - muž, který žaluje Lupu kvůli rozkrývání kauzy Tojecool. Náhodička
17.5.2012 07:57
@michalsmrcka