Drzí a arogantní důchodci v MHD | Michal Smrčka - blog

Drzí a arogantní důchodci v MHD

Nedávno jsem jel po delší době znojemskou MHD.  Partička 3 důchodců si přisedla k mladé slečně a, jak už to bývá, strhla se mezi stařečky vášnivá seniorská debata. (Asi o počasí.) Ovšem zajímavější bylo, když si přistoupil další důchodce a dožadoval se místa v debatním kroužku. Slečna se však nevzdávala a musela čelit dlouhé promluvě, „co je to dnes za mládež, že nepustí starého sednout“. A to kolem nich chvíli předtím prošla bez povšimnutí moje přítelkyně s berlí se zlomenou nohou, která si sedla dozadu, kde ještě několik volných míst bylo. Pro důchodce nudných míst.

Mají snad senioři nějaký „monopol“ na sezení, kde se jim zachce?

Při cestování přeplněnou tramvají starší lidi, pokud to můj stav dovolí, téměř vždy pouštím dobrovolně na moje místo. Velmi zřídka se však dočkám jednoho prostého slova „děkuji“. Dle etikety má starší přednost, takže je to samozřejmost, hotovo… A pokud se mladší okamžitě ochotně nezvedne, vyslechne si obvykle dlouhé hodnocení osobnosti.

Ještě horší však je, když je situace trochu jiná a vloží se do ní ještě třetí člověk, přinejhorším nějaký zakomplexovaný idiot:

Mladý kluk sedí na sedadle v tramvaji vedle staršího chlapa, u nich stojí poměrně vitálně vypadající důchodce.

Chlap u okna: Tak se snad zvedneš, ne?
Kluk: (nereaguje)
Důchodce: To nic, já další zastávku vystupuji.
Chlap u okna: Ale mohl by se aspoň zvednout a místo nabídnout, ne?
Kluk: (nasazuje si sluchátka)
Chlap u okna: To je hrůza, žádná úcta dneska.

Ačkoli senior evidentně o místo zájem neměl, stejně z celé této estrády vyšel nejhůře kluk, který se opovážil sedět na svém zaplaceném místě. Kdyby důchodce měl opravdu zdravotní problémy a nikdo by nebyl ochoten mu místo dobrovolně uvolnit, mohl by slušně požádat. V této situaci by snad nikdo neodmítl.

Ale naopak, často také nastávají takové situace:

Člověk: Pojďte, já vás pustím (stoupne).
Důchodce: Ne, to jste hodnej, ale já to zvládnu.
Člověk: Ale no tak, určitě to místo potřebujete víc, než já.
Důchodce: Však víte, co se dneska u všech těch doktorů ještě nasedím? (…)

Obvykle je tomu člověku pak trapné si na místo zpět sednout, tak tam všichni vesele stojí a v dopravním prostředku je zase o trochu méně místa :)

Jiný případ jsou třeba linkové autobusy, kde někdy několik posledních lidí místo neukořistí a musí stát v uličce třeba hodinu. Ani zde však neplatí žádné psané právo staršího. I mladý člověk může mít nemocná kolena nebo může být po noční šichtě unaven. Pokud chce starší sedět, mohl si trošku přivstat a dojít na zastávku dříve, případně si počkat na další autobus. A v případě nutnosti také může někoho v autobuse slušně požádat…

(PS: Netrpím žádnou averzí vůči starším, znovu upozorňuji, že starší lidi na svoje místo pouštím. Jen mi vadí drzost a arogance většiny těchto lidí. Nápad k napsání tohoto článku vzešel z debaty na dlouhé cestě brněnskou MHD s kamarádem Vlastou :))

• Jak jsem "ukázal" talent v Talentmanii
• Jsou novináři stále blbější?
• Žáci dostanou písemečku a útočí na Facebooku

Názory a komentáře k článku

Přidat komentář